CHILLI ŠKŮDCI

Při pěstování nejen chilli se setkáme s řadou problémů. Tím snad nejnepříjemnějším je přítomnost různých škůdců. Pokud se nám podaří podchytit problém včas, pak se většinou obejde bez vážnějších následků. Někdy je však jejich činnost natolik destruktivní a rychlá, že dokáže výrazně poškodit i ty nejzdravější a nejsilnější rostliny. Nejčastějšími škůdci bývají zástupci hmyzu (mšice, molice, třásněnky, smutnice, ...) či roztočů (sviluška, roztočík). Pochopitelně se ale může jednat i o savce, například hraboše, krtky apod. Než se vrhneme na konkrétní skupiny škůdců, povíme si zásady týkající se prevence, které jejich přítomnost naprosto minimalizují.

PREVENCE - JAK SE ŠKŮDCŮM ÚČINNĚ VYVAROVAT

Prevence není nikdy stoprocentní, nicméně dokáže ušetřit spoustu starostí s chřadnoucími či hynoucími rostlinami. Obecně platí, že čím menší sazenička, tím náchylnější. Proto vždy pro klíčení používáme nový, ideálně přemrznutý výsevní substrát. Pro samotný výsev nikdy nepoužíváme substrát již použitý, který s jistotou obsahuje spory plísní nebo vajíčka jiných škůdců. Stejně tak pokud v místnosti, kde probíhá výsev, dochází k přezimování sazenic, ať už paprik či jiných rostlin, je potřeba tyto rostliny před umístěním do místnosti řádně ošetřit. Doporučujeme aplikaci insekticidu jako postřikem na list, tak zálivkou do substrátu. Dále doporučujeme ošetření substrátu u takových rostlinek fungicidem. Pro pěstování rostlin na finálním stanovišti obecně platí, že by se rostliny neměly vzájemně dotýkat. Vzájemný dotyk velmi napomáhá šíření různých patogenů. Čím více jsou mezi sebou rostliny v nějaké formě fyzického kontaktu, tím vyšší je šance, že nakažená rostlina rychle rozšíří tento patogen mezi ostatní. Škůdci jako mšice, třásněnky nebo svilušky mohou být sice otravné, nesou s sebou však daleko horší rizika, jako je například šíření virových nákaz. U paprik se může jednat o velmi vážné virózy jako Tomato Spotted Wild Virus (TSWV), Tomato Zonate Spot Virus (TZSV), Pepper Mild Mottle Virus (PMMV) a další, včetně extrémně nebezpečného Tomaro Brown Rugose Fruit Virus (ToBRFV). Obecně platí, že virová onemocnění (pokud k jejich introdukci dojde skrze vektor - jiného škůdce) se u papriky projevují vlastně až s násadnou plodů. Mnohdy se nemusí ani projevit na listech například mozaikou, ale zpozorujeme ho až na zrajících plodech při změně barvy. Pokud jsou všechny sazenice vzájemně v kontaktu, v momentě, kdy virózu zpozorujeme na některé sazenici již máme prakticky stoprocentní jistotu, že jsou nakažené všechny sazenice. S problémy se pak potýkají všichni. Konečný spotřebitel, který pěstuje chilli pro vlastní potřebu, bude mít velmi nízkou úrodu znetvořených plodů. Případnému provozovateli pak vznikne škoda buď na znehodnocených plodech, které jsou neprodejné, nebo na semenech, která se z takových rostlin nesmí šířit za žádných okolností (koneckonců při zjištění významných škodlivých organismů nedojde k udělení rostlinolékařského pasu, prodej tak není možný). Velmi dobře se mezi propletenými sazenicemi pak šíří různá plísňová či bakteriální onemocnění. S tím přichází na řadu další zásada, kterou je pravidelné odstraňování plevele. Zejména plevel jako šťavel růžkatý, smetánka lékařská, pcháč nebo pryšec jsou spolehlivým zdrojem padlí a dalších plísňových onemocnění, které se větrem přenáší také na papriky. Dobrou zprávou je, že takové choroby lze naštěstí léčit. Nejčastější chybou je, že lidé přestávají od určité výšky plevel vytrhávat s tím, že svou přítomnosti již velmi košaté sazenice neohrožují. Opak je ale pravdou. Krom případného šíření patogenů pak dochází také k vysemenění či vegetativnímu množení plevelů, což nám jen přidává práci na jaře následujícího roku. Asi poslední důležitou zásadou je umět se kousnout do jazyka a sazenici, která bezprostředně ohrožuje ostatní, umět bez váhání vyrýt a zlikvidovat. V případě podezření na vir je to samozřejmost, nicméně i velmi těžká houbovitá onemocnění či extrémní napadení sviluškou mohou být prakticky nezvratná. Snaha takovou rostlinu léčit vede pouze k tomu, že si mezi zdravými sazenicemi necháváme prakticky jistý zdroj nějakého patogenu. Snaha o záchranu jedné sazenice se tak může projevit několikanásobnou ztrátou na ostatních sazenicích. Teď když víme, jak různým patogenům předcházet, se na jednotlivé skupiny podíváme. 

Drobní, okem často nevidění a do poslední chvíle přehlížení. A přesně v tom tkví jejich nebezpečnost. Přidejme ještě skutečnost extrémně rychlého rozmnožování a dostaneme škůdce, kterého je nejlepší se vyvarovat. Na rostlinách se můžeme setkat se dvěma zástupci této skupiny, přičemž oba patří do řádu Prostigmata (sametkovci). Jedná se konkrétně o Polyphagotarsonemus latus (roztočík široký) a Tetranychus urticae (sviluška chmelová). Tito drobní roztoči sají na rostlinných pletivech, nejvíce na růstových vrcholech a listových a květových pupenech. Z toho důvodu se napadení projevuje na těch nejnovějších částech rostliny.

POPIS A ŽIVOTNÍ CYKLUS: Roztočík P. latus je drobný, okolo 110-200 μm, vidět ho lze jedině pod mikroskopem či za použití silného makroobjektivu. Vývoj od vajíčka po dospělce je velmi rychlý, při teplotě  25 °C trvá asi 4 dny. Dospělci poté žijí okolo 14 dní, přičemž jedna samice dokáže za svůj život naklást až 40 vajíček. Poměr samic a samců v potomstvu je 4:1. Mohou se rozmnožovat také patogenezí, tedy bez oplodnění samcem. V takovém případě kladou pouze okolo 8 vajíček a líhnou se z nich jen samci. Samotný roztočík se šíří na krátkou vzdálenost, tedy pouze na okolní rostliny. Nicméně za pomoci molic, vzácně také mšic nebo třásněnek se může sířit na delší vzdálenosti. Sviluška T. urticae je větší, dorůstá v průměru okolo 0,4-0,6 mm a je tak viditelná pouhým okem. Nejčastěji je oranžového až červeného zbarvení. Vývoj oproti roztočíkovi je pomalejší, trvá od vajíčka po dospělce okolo 15 dní. 

Nejranějšími příznaky přítomnosti roztočů je výrazné žloutnutí nových lístků a žloutnutí báze listů předchozího patra.

Postupem času takto nažloutlá místa mění barvu k oranžové až hnědé. Ke změně dochází zpravidla za méně než 24 hodin.

Napadení sviluškami se projevuje na celém patře, jelikož se množí a šíří opravdu extrémně rychle. 

Velmi častým příznakem je také kroucení listů směrem dolů a jejich zakrnělost. Toto je opravdu noční můra každého pěstitele. 

PŘÍZNAKY: Roztočík i svilušky sají na rostlinných pletivech nejmladších částí rostliny (listové a květové pupeny, růstové vrcholy stonku), v případě extrémního přemnožení také na plodech a starých listech. To vede k deformaci listů, která se projevuje nejprve jejich kroucením směrem dolů a zakrnělým vzrůstem. Později dochází k zlatavému až hnědému zbarvení nových listů, které na první pohled vypadají spáleně. Při silném přemnožení dochází k úplnému zastavení růstu, listové i stonkové pupeny jsou tmavě hnědé až černé, zcela seschlé. Při nákaze na plodících rostlinách jsou také plody zakrnělé či opadávají. Sviluška T. urticae pak v případě přemnožení snová pavučinky, nejčastěji zespodu listů, ale může jimi také propojovat sousední růstové vrcholy. V takovém případě již na pavučinkách zřetelně vidíme drobné červené tečky - svilušky. Ideální stav je detekce svilušky ve stavu vyobrazeném na předchozích čtyřech obrázcích. 

Později dochází k silnému zakrnění nových listů a celkové silné fasciaci. Okraje listů začínají být lehce spálení, jelikož se do nich nedokáží dostat základní živiny. 

Postupem času schnou listy víc a víc a symptomy se přenáší také na starší listy, kam se sviluška šíří. Vyobrazená rostlina je 2 dny po aplikaci postřiku, nejnovější lístky již téměř bez žloutnutí.

Po odumření hlavního růstového vrcholu se rostlina snaží vyrazit skrze boční větve, které však roztoči okamžitě likvidují. Všimněte si zejména zcela vysátého vrcholu vlevo nahoře.

Takto vypadá neléčená rostlina v tom nejhorším stádiu. Svilušky zcela zlikvidovaly starší listy, novější listy nemají k disposici žádné živiny a narostou jen několik milimetrů. 

HUBENÍ A PREVENCE: Proti svilušce výborně zabírají dva konkrétní přípravky, Nissorun 10 WP a Vertimec 1.8 EC (případně SC). Nissorun obsahuje účinnou látku hexythiazox, selektivní kontaktní akaricid, který cílí na vajíčka, nymfy i dospělce smutnic. Účinek přípravku na dospělce je nepřímý, nedochází k jejich hubení, ale sterilizaci. Dospělé samičky tak kladou sterilní vajíčka, ze kterých se již nelíhnou nymfy. Hexythiazox má nízkou akutní toxicitu pro člověka. Vyvolává mírné podráždění očí, nedráždí kůži. Je však spojen s toxicitou jater a nadledvinek u psů, kteří jsou na přípravek velmi citliví. Vertimec 1.8 EC (SC) obsahuje jako účinnou látku abamektin. Ve velkých koncentracích se toxicita projevuje mydriázou zornic, částečnou ptózou očních víček, zmateností, mdlobou, zvracením, průjmem či záchvaty. Je však důležité podotknout, že komerční přípravky obsahují koncentrace pro člověka bezpečné. I tak však doporučujeme vždy veškeré přípravky aplikovat s dlouhým rukávem a ochranou očí a dýchacích cest. Není totiž vyloučena alergická či jiná reakce na konkrétní účinnou látku. Nejlepší pro účinné vyhubení a zabránění vzniku resistence vůči účinné látce je střídavá kombinace přípravků. Tedy jeden postřik provedeme jedním přípravkem a následující postřik druhým. Vždy dodržujeme koncentraci a lhůtu pro opakování aplikace uvedenou výrobcem. Abamectin obsažený v přípravku Vertimec je nebezpečný pro včely. Před jeho použitím platí zákonná povinnost informovat o tomto ošetření včelaře v okolí.

Prevencí je pak pravidelné odstraňování zbytků rostlin (opadané listy, ...) a plevelů. Papriky, ale ani jiné lilkovité bychom neměli na podzim dávat na kompost. Na těchto rostlinných zbytcích pak dochází k masivnímu množení svilušek, které kontaminují samotný kompost, po jehož přidání k rostlinám nákaza propuká. Nejlepší využití zbytků lilkovitých rostlin je jejich spálení a zarytí popela do zeminy. Dále je vhodné provést preventivní desinsekci skleníku či jiných pěstebních prostor. Důležitá je také rekonvalescence rostlin po prodělané nákaze. Po napadení roztoči jsou růstové vrcholy velmi oslabené a rostliny trpí deficitem živin. Vřele doporučujeme aplikovat organické NPK hnojivo s vyváženým poměrem prvků spolu s Lignohumátem do zálivky. Zálivku doporučujeme obohatit o růstový stimulátor Atonik a regenerační přípravek BioBizz Alg A Mic. Dále doporučujeme aplikaci NPK a mikroprvků přímo na listy v podobě postřiku kombinací přípravků Wuxal Super a Wusal SUS Kalcium. Pozor, veškeré přípravky a hnojiva na list musí být použity až po prokazetelném vyhubení roztočů. Postřik by jinak mohl smýt účinné přípravky a došlo by k opětovnému množení roztočů. 

INSECTA - HMYZ

Na rostlinách může škodit řada hmyzích zástupců. Těmi nejčastějšími jsou tři, mšice, molice a třásněnky. Okrajově se může jednat i o jiné zástupce. Například housenky Helicoverpa armigera vyžírají zevnitř zrající či již zralé plody. Škůdci se mohou stát také mravenci. Pokud si vytvoří mraveniště v kořenovém balu rostliny (v tom horším případě u rostlin v květináči), výrazně tak redukují množství substrátu kolem kořenů. Mraveniště v kořenovém systému tak vede k sníženému příjmu živin a vody. Nehledě na to mravenci chrání mšice před predátory, jelikož z nich sbírají medovici. Jinak jsou to nesmírně užiteční tvorové, nicméně v těsné blízkosti pěstovaných plodin tropí spíše neplechu. Naopak mnoho tvorů se za škůdce považuj, ale pravdou je přesný opak. Nejčastěji se jedná o ponravy (larvy brouků čeledi Scarabaeidae, kam patří například zlatohlávci, nosorožíci a chrousti). Ano, pokud dojde k přemnožení chroustů zejména na poli, pak se o problém skutečně jedná. Nicméně ponravy na zahradě nejčastěji patří zlatohlávkům (P. cuprea, C. aurata) či chroustkům (A. solstitiale). Naopak se jedná o důležité půdní obyvatele, kteří se podílejí na rozkladu organické hmoty a kořeny vyšších rostlin se živí velmi vzácně. Pokud pak máte kompostér plný ponrav, pak máte jeden z nejlepších kompostů vůbec. 

Mšice jsou nejčastějším problémem při pěstování rostlin. Při včasném podchycení se jedná spíše o otravný problém než o skutečného škůdce a dokud nedojde k jejich přemnožení, prakticky nepáchají žádné škody. Na paprikách nejčastěji parazitují Myzus persicae nebo Aphis gossypii, ale i jiné druhy. Mšice jsou okolo 1,5-2,5 mm dlouhé, variabilně zbarvené. Zprvu se vyskytují jednotlivě tu a tam, později se začnou množit a tvoří menší skupinky, které mohou přerůst v početné kolonie. Mšice sají na rostlinných pletivech, ovšem ani zdaleka ne tak agresivně, jako roztoči. Na listech a stoncích se v místech sání nejčastěji objevují hnědé až černé skvrnky, v případě extrémního přemnožení dochází k zakrnělému růstu nových rostlinných částí. Daleko větší problém představují mšice jakožto šiřitelé virových onemocnění. Jedná se zejména o virus mozaiky vojtěšky, virus mozaiky okurky, skvrnitost papriky, pepper severe mosaic, Y virus bramboru a virus tabáku. Mšice mají celou řadu přirozených predátorů. Problém nastává v momentě, kdy dochází k jejich ochraně ze strany mravenců. Ti si mšice hýčkají kvůli medovici, kterou produkují, proto se podílejí na odstraňování přirozených predátorů. 

Třásněnky jsou vzácnější než mšice, způsobují však daleko větší problémy. Jedná se o polyfágní hmyz, který se živí celou škálou rostlin. Nejčastěji napadá brukvovité rostliny a cibuloviny, sekundárně se může rozšířit prakticky na veškerou polní zeleninu. Tito asi 1 mm drobní hmyzí zástupci sají mezenchym listů. Následkem toho se na listech objevují bílé až stříbřité, nepravidelně rozšířené skvrnky, které časem žloutnou a schnou. Pokud dojde k napadení mladých lístků během jejich vývoje, nepravidelné sání rostlinného pletiva způsobí jejich kroucení a deformace. Při napadení již plodících rostlin dochází ke deformaci plodů, které se také přestávají dále vyvíjet. Nebezpečí třásněnek spočívá také v přenositelnosti viru bronzovitosti rajčete, který se projevuje chlorotickými (žlutavými) lézemi, které rámují skvrnky způsobené sáním třásněnkami. Později dochází k hnědnutí a bronzovatění listů a deformacím a zakrnění listů nových. 

Molice jsou ze všech tří na paprice snad nejvzácnější, přesto relativně časté. Na paprice může sát vícero druhů, nejčastěji se však jedná o Trialeurodes vaporarium (molice skleníková), která napadá okolo 800 různých druhů rostlin. Molice poznáme na první pohled, jelikož mají dva páry žlutavých až bělavých křídel a připomínají tak droboučké, 1,5-2 mm dlouhé motýlky. Dospělci se vyskytují spolu s nymfami a sají na spodní straně listů. Při vyrušení (například prohrábnutí rostlin) vyletují spod listů. Napadené listy vadnou či celkově chřadnou a dochází k výskytu chlorózy. Nymfy vylučují medovici, na které se vyvíjí porost černí (saprofytické houby). Mimo to pak opět mohou sloužit jako přenašeči řady rostlinných virů. S těmito škůdci se setkáme výhradně v uzavřených prostorech jako jsou skleníky, protože jim vyhovuje vlhkosti. U rostlin pěstovaných na otevřené ploše se s nimi nesetkáme. Nicméně v případě výskytu se může jednat o opravdu odolné škůdce. 

HUBENÍ A PREVENCE: Proti hmyzím škůdců existuje celá řada preparátů. My používáme zkušenostmi ověřený Mospilam 20 SP, který si s nimi zaručeně poradí. Účinná látka je acetamiprid, což je selektivní insekticid fungující jako žaludeční jed. Jeho vlastností je rychlé pronikání cévními svazky a pletivy. V posledních letech se však začínají objevovat populace hmyzích škůdců, zejména mšic a třásněnek, které jsou vůči Mospilanu imunní. Skvělou účinnou látkou je pak taktéž systémový insekticid flupyradifuron, který se nachází v přípravku Sanium AL.

BAKTERIÁLNÍ A HOUBOVITÉ CHOROBY

Choroby bakteriálního a houbovitého původu se často na rostlině vyskytují zároveň. Zpravidla to funguje tak, že se na rostlinu vzduchem dostanou spory plísní, například padlí. To rostlinu oslabí, což vede k propuknutí bakteriálních onemocnění, proti kterým je jinak silná rostlina imunní. Pokud se ovšem nebavíme o velmi nebezpečných bakterií, jako je například Xylella fastidiosa či Xanthomonas campestris, které dokáží zlikvidovat i zcela zdravé sazenice. Bakteriální a houbovitá onemocnění lze od sebe rozeznat zpravidla snadno. Choroby způsobené bakteriemi se projevují nejčastěji černými či hnědými nekrotickými skvrnami zpravidla kulatého tvaru. Na listech se většinou nachází několik až mnoho takových skvrnek. Skvrnky jsou jasně ohraničené, zbytek listů je zpravidla bez jakéhokoli poškození. Houbovitá onemocnění se projevují naopak rozlehlými žlutými, hnědými nebo černými lézemi. Nákaza velmi rychle postihuje celý list, který vadne, v pozdějších stádiích je pokryt typickými chlupatými koloniemi plísní a následně opadává. V řadě případů je chorobné zbarvení listů houbovitého onemocnění doprovázeno také jemným plísňovým povlakem. Častá je také kombinace například žluté léze na horní straně listu, která je způsobena přítomností bílých chomáčků plísní na spodní straně listu. Při neléčené houbovité chorobě pak druhotně na odbarvených listech bují kolonie bakterií, nejčastěji běžné Xanthomonas vesicatoria či X. axonopodis, které se projevují okrouhlými skvrnkami s bělavým středem a černým okrajem.

Houbovitá onemocnění jsou krapet rozmanitější. Snad nejčastější houbovitou chorobou paprik je padlí, které se na rostliny dostává vzduchem z jiných napadených rostlin, nejčastěji plevele. Samotné padlí papriky je způsobeno houbou Leveillula taurica a projevuje se jemným bílým plísňovitým povlakem na spodní straně listů. Na horní straně listů se přítomnost plísně projevuje žlutými skvrnami. Poněkud výzvou pak může být identifikace padlí, které způsobuje houba Microsphaera russellii nejčastěji na šťavelu, pcháči a dalších plevelných rostlinách. Poprvé jsme nákazu tímto či blízkým patogenem pozorovali r. 2022. Na paprikách se projevuje žlutým zbarvením listů, které začíná na apikální polovině listu (od poloviny ke špičce) a postupně se šíří směrem k řapíku. Na některých listech může choroba tvořit mapy či mozaiky připomínající virovou nákazu. Tuto pro nás záhadnou chorobu se nám podařilo odhalit díky přítomnosti semínek šťavelu na listech papriky. Ta se šíří při explozi tobolky na vzdálenost několika metrů. Na listech papriky, kde se tato semínka nacházela, došlo k později ke vzniku zmíněných příznaků. Později se nám podařilo mezi sazenicemi identifikovat několik zapomenutých rostlinek šťavelu, jejichž listy byly silně napadené padlím. To je také zásadní důvod, proč bychom měli velmi pečlivě odstraňovat veškerý plevel z blízkého okolí papriky.

Mezi další houbovitá onemocnění patří například fytoftorová hniloba papriky způsobená plísní Phytophtora capsici. Ta se projevuje nenadálým plísňovým bujením na jedné nebo několika sousedících větvích. Prakticky během dvou dnů dochází k absolutnímu uvadnutí a seschnutí postižených větví. Nejzajímavější na celé nákaze je její lokální charakter, kdy se uprostřed zcela zdravné a nádherné rostliny nachází jedna větev kompletně pokrytá plísní. Papriky také může postihnout tzv. antraknóza způsobená houbou Cellotrichium acutatum. Ta se projevuje zejména na plodech přítomností typických kulatých měkkých skvrn pokrytých jemnou černou plísní. Choroba se projevuje také na listech přítomností černých skvrn či rozsáhlých lézí. 

Léčba a prevence: Bohužel neexistují přípravky, které by rostliny spolehlivě chránily před bakteriemi. Jako jediná ochrana tak zůstává odstraňování napadených listů a listů sousedních. Proti houbovitým onemocněním existuje celá řada fungicidů. Konkrétní přípravek záleží na typu houbovité choroby. 

VIROVÁ ONEMOCNĚNÍ