PŘEZIMOVÁNÍ CHILLI SAZENIC

K přezimování sazenic, které jsme přes léto pěstovali, existuje mnoho důvodů. Tím nejčastějším je skutečnost, že neztrácíme čas výsevem a na jaře dáváme do země již třeba 60 cm vysokou sazenici. Ta začíná okamžitě ve velkém kvést a plodit a úroda z takové sazenice je pak samozřejmě nesrovnatelně vyšší. Dalším důvodem mohou být vlastnosti dané sazenice jako je vysoký výnos, velikost plodů atd. A jelikož jsme z takové sazenice neizolovali osivo a nemáme tak jistotu, že by nám ze semen vzešla stejná genetika, musíme ji zachovat jinak. V případě divokých odrůd pak sazenice zimujeme proto, že jejich klíčení je náročné a trvá dlouho řádově týdny až měsíce). Navíc divoké druhy (vyjma těch z větve annuum clade) prvním rokem ani pořádně neplodí. To platí zejména pro druhy C. tovarii, C. cardenasii nebo C. eximium.

Existují dvě možnosti, jak sazenice zimovat. Tou první, kterou uvidíte snad na každém videu a dočtete se o ní v každém článku, je zastřihnutí hlavního stonku na cca 15-30 cm délky a umístění sazenic do chladu a temna, aby "si odpočinula" přes zimu. Uznáváme, že řada lidí takto sazenice zimuje, a to úspěšně. Většina z nich (včetně nás) pak má při této metodě relativně vysoké ztráty. A jelikož vycházíme z faktu, že všechny druhy papriky jsou bez výjimky trvalky pocházející z Jižní a Střední Ameriky a Mexika, nevidíme žádnou logiku v jejich umisťování to chladu a temna a už vůbec ne potřebu si přes zimu odpočinout. Druhá metoda spočívá v přenesení sazenic tak jak jsou, maximálně jejich zkrácení na přijatelnou velikost vzhledem k prostorovým možnostem. Takové sazenice pak pěstujeme u okna (pozor na topení, je potřeba izolovat například polystyrenem) nebo pod umělým osvětlením. 

My jsme si postupem času vyvinuli vlastní postup, se kterým jsme spokojeni. Prvním a nejdůležitějším bodem je přemístění sazenic dovnitř ještě v době, kdy se teploty uvnitř a venku příliš neliší. Což je většinou během září, zejména pak v první polovině. Nejčastějším důvodem úhynu zimujících rostlin je teplotní šok. Pokud rostlinu z venku, kde je např. 10 °C přes den a 3 °C v noci přeneseme dovnitř, kde máme stavilně teploty nad 20 °C, rostliny během několika dní shodí veškeré listy a stonky začnou od konců schnout, případně uhnívat. Pokud přeci jen zimujeme rostliny, které zůstaly venku déle, umístíme je nejprve do sklepa nebo garáže, zkrátka někde, kde je teplota mezi 12-15 °C. Tím sazenice chráníme před venkovními nízkými teplotami nebo přímo mrazem, zároveň však nezpůsobíme teplotní šok. Po 1-2 týdnech v těchto podmínkách rostliny přesouváme do vyhřívané místnosti. 

Rostliny při přesunu dovnitř sice zkrátíme, jelikož mají často výšku 1,5-2 m a jsou také silně rozrostlé do stran. Takových rostlin je, vzhledem k jejich prostorovým nárokům, možné zimovat jen pár. Rostliny tak zkrátíme na výšku 50-100 cm dle toho, jak je větvená. Pokud se jedná o řídce větvenou sazenici, která se spíše táhne do výšky, volíme střih klidně jen na 100 cm. Pokud se ale jedná o bohatě větvený keř, nebojíme se zajít jen až na 50-60 cm, někdy tako 30 cm (to zejména v případě divokých druhů). Záměrně si tak necháváme rezervu, protože i přes šetrný přenos mohou konce stonků některých sazenic zasychat. Proto se klidně může stát, že z 1 m vysoké zastřižené sazenice ve finále zůstane jen 50 cm vysoká zelená část rostliny schopné života. Problém při tolik propagovaném drastickém zastřižení totiž spočívá v tom, že následně uschne nebo uhnije taková část stonku, že nezůstane žádná zelená plocha schopná nasadit nové listy, tedy obrůst a žít znovu. 

Jakmile zastřižená rostlina začne obrůstat, můžeme případně zvolit ještě další sestřih. Pokud na 60 cm vysoké zimující rostlince rostou nové malé listy a následně větvičky co 5 cm, klidně ji můžeme zkrátit na půlku. Důležité zkrátka je pouze jedno - zachovat plochu, která může obrůstat. Je dále jasné, že rostliny zimující v teple potřebují světlo. My osobně nepoužíváme umělé osvětlení, zimujeme je v místnosti, kde jsou okna směřovaná na jih. Je samozřejmě pravda, že přes zimu není slunce dostatečně silné, aby dostačovalo nárokům rostlin. Nové větve se tak často vytahují za světlem. To nám však nevadí, protože tyto slabší výhonky opět zjara mírně zastřihneme. Jediným naším cílem přes zimu je vidět, že rostlina žije. A to se nám v případě oholeného stonku někde v chladu a temnu nemůže podařit - prostě na jaře obrazí, nebo ne. Je to 50/50. Pokud zimujeme pod umělým osvětlením, pak mají samozřejmě rostliny plnohodnotné stonky i listy a není potřeba žádného dalšímu střihu, jedině snad z důvodu prostoru.

Mladé zelené větvičky začínají obrážet již několik dní po přesunu dovnitř. K růstu nových listů a stonků dochází pouze v internodiích, tedy místech, kde se stonek větví nebo kde z něj rostou listy. Ostatní části stonku toho nejsou schopny. Někdy si při zastřihnutí můžeme všimnout, že jsou stonky duté. To samo o sobě ničemu nevadí. Střed stonku postupem času odumírá a přirůstají nové, živé buňky. Proto také stonek postupem času "tloustne". Pokud jsou stonky duté, ale stále zelené, je velká šance, že rostlina obrazí. Pokud by však byly hnědé, suché a lámaly se jako suché větvičky, pak již neobrazí. Velmi důležité je pak dávat pozor na škůdce. Zejména mšice vyhledávají tyto mladé lístky a pokud jsme rostliny přesunuli zvenku, zejména pak ze skleníku nebo fóliovníku, téměř vždy se při obražení objeví. Zimování se tak prakticky neobejde bez postřiku proti škůdcům, který je vhodné aplikovat alespoň 2x v odstupu 1-2 týdnů.

I lignifikovaná část stonku umí krásně obrazit. Koneckonců, mnohdy lépe, než jeho zelená část. Opět si všimněme, že k růstu dochází v oblasti internodia. Nahoře u samotného okraje fotky si pak můžeme všimnout drobného zeleného listového pupenu. Sazenice je tak důležité nepodceňovat. Dokud nejsou vyloženě suché a mrtvé, obrazí téměř vždy. V tomto období existuje ještě jedná drobná finta, jak si zajistit vícero rostlin bez nutnosti výsevu. Obrážející zelené části stonku zastřihneme asi o 10 cm dlouhé kousky. Čerstvě zastřižený konec obalíme v růstovém regulátoru a zapíchneme do vlhkého substrátu pro výsev a množení. Máme tak možnost si sazenice nařízkovat a připravit si jich na sezónu více. Nejlepší čas je právě ve stádiu obrůstání, jelikož již víme, že dalším zastřižením zbytek rostliny neohrozíme a obrůstající řízky zakořeňují velmi ochotně. 

Tato rostlinka divokého kultivaru Chiltepin Tucson (C. annuum var. glabriusculum) velmi rychle obrůstá v intervalech 2-3 cm. Jelikož je vysoká okolo 50-60 cm a stejně tak široká, víme, že se nemusíme obávat rostlinu v případě potřeby ještě více razantně sestřihnout. Na této konkrétní větvičce se před postřikem nacházelo cca 20-30 mšic. Proto je důležité zimující rostliny skutečně bedlivě hlídat a kontrolovat případnou přítomnost škůdců.

Takto vypadá rostlina cca 2 týdny po obražení a na fotce je pouze její menší část. Jistě uznáte, že oproti dvoutýdennímu klíčku se jedná o nesrovnatelný náskok, který na jaře velmi oceníme. Proto pokud chcete dosáhnout opravdu velké úrody, doporučujeme o zimování minimálně zauvažovat. Rostlina je pěstována na jižním okně bez umělého osvětlení.