KŘÍŽENÍ CHILLI


	Papriky, tedy celý rod Capsicum, se vyznačují oboupohlavními květy. To znamená, že na jednom květu se nacházejí samčí (tyčinky) i samičí pohlavní orgány (pestík – blizna, čnělka, semeník). Papriky tedy spadají do skupiny samosprašných rostlin. K samotnému opylení se však pyl musí dostat na bliznu. Prašníky jsou u papriky často doslova obaleny pylem, k opylení tak stačí menší poryv větru nebo otřes. Možná mnozí, kteří pěstují papriky v bytě nebo nevětraných sklenících, znají, že s takovými rostlinami je potřeba občas mírně zatřepat, aby se pyl z tyčinek vůbec někam dostal. V opačném případě květy opadají a nic z nich nebude. Při pěstování volně venku pak do hry vstupuje také hmyz. Mezi významné opylovače však nepatří pouze včely, velmi často se na něm podílejí různé mouchy, pestřenky a jiní zástupci z řádu Diptera. V takovém případě samozřejmě hrozí, že dojde k nechtěnému opylení dvou různých odrůd a tím pádem i k jejich křížení. Tuto skutečnost bohužel zjistíme až příští rok, protože z takto nakříženého květu vyroste zcela normálně vypadající plod. Naším cílem je v tomto případě křížení vědomě zcela ovládnout a tím vytvořit nového křížence.				Křížení tedy spočívá v přenosu pylu odrůdy A na bliznu odrůdy B, kde proroste pylovou láčkou až do semeníku. Dojde tak k oplození a vzniku zygoty, následně embrya. Abychom mohli úspěšně zahájit samotný proces, musíme nejprve najít zcela otevřený květ produkující pyl u jedné odrůdy a naopak ještě zavřený květ u odrůdy druhé. Takováto "bakulka" má pod korunními lístky již plně vyvinuté tyčinky i pestíky, do samotného otevření však zpravidla ještě neprodukuje pyl. I tak se někdy stane, že tyčinky poprášené pylem najdeme i v zavřeném květu. V takovém případě musíme najít jiný vhodný zavřený květ. Stručně řečeno tedy záleží na vhodném načasování, zejména pak v případě, že máme již vytipované dvě odrůdy, které mezi sebou chceme křížit. Než se však podíváme na samotný proces, řekneme si něco o nepsaném "etickém kodexu", který svým způsobem křížení provází. Nejde totiž o to bezhlavě křížit a produkovat nestálé odrůdy, ale je naopak důležité stanovit si cíl, který nás po celý proces křížení a následného šlechtění bude provázet.
	Obrázek č. 1: Struktura otevřeného květu papriky (Capsicum annuum 'Tepin Fulshear, TX').				Samotný proces, tedy přenos pylu na bliznu, by neměl být nikdy začátkem křížení. Žijeme v době, kdy nabídku drtivé většiny prodejců - a buďme zcela upřímní, i tu naši - tvoří zejména hybridní odrůdy. Málokdo ale ví, že v případě skutečně raného hybrida prakticky nikdy nevyroste to, co je na fotce. Odrůda se musí nejprve ustálit a to trvá řadu let. O procesu stabilizace a filiálních generacích hybridů si povíme více v samostatném článku na téma šlechtění. Důležité však je pochopit, že je čím dál tím náročnější získat semena stálých odrůd. Na čistotu osiva se dnes příliš nehledí a tak nám často nechtění kříženci rostou i z osiva, u kterého to není žádoucí, tedy u odrůd, které považujeme za stabilní. Proto než začneme křížit, položme si jednu zásadní otázku - je to potřeba? Má naše křížení nějaký cíl? Čeho chceme vlastně dokázat? Byl by výsledkem jen další superhot, které už nelze rozeznat jeden od druhého? Pokud se rozhodneme křížit, mělo by výsledkem být něco nového. Něco, na čem má smysl následující roky poctivě a pečlivě pracovat. Je asi jasné, že zprvu každý bude zkoušel šílené kombinace. Jak asi dopadne, když zkřížím droboučký Tepin s obrovským Elephant's Trunk? Experimenty jsou taktéž důležité, aby si člověk po nějaké době udělal také obrázek o tom, co od kterého křížení vůbec může čekat. Zamyslet bychom se měli v momentě, kdy budeme chtít naše nové hybridy šířit, ať už výměnou nebo prodejem. Nejčastějším cílem v dnešní době je vzhled. Konkrétně "frčí" extrémně černé odrůdy, které si část černého zbarvení plodů ponechají i v plné zralosti a připomínají tak žhavé uhlíky. Takové odrůdy jsou jistě nádherné a sami je rádi pěstujeme. Ovšem u dvacáté si už člověk začíná všímat, že jsou svým způsobem všechny stejné. Proto vždy dobře zvažme, jestli to, co chceme vytvořit, již vlastně neexistuje.
	PROCES KŘÍŽENÍ - JAK NA TO
	Samotné křížení není žádná věda a dokáže to skutečně každý. Potřebujeme k tomu pouze pinzetu a dle preference metody křížení pak sběrnou nádobku, štětec anebo dokonce nic krom pinzety. Důležité je tedy najít jeden zcela otevřený květ produkující pyl (viz Obr. č. 1) a jeden ještě zavřený (viz Obr. č. 2). Zavřený květ je potřeba upravit. Začneme odstraněním korunních lístků. Pinzetou je opatrně uchopíme a odtrhneme tak, jako bychom se květ pokoušeli otevřít. Odstraňujeme postupně všechny korunní lístky. Na Obr. č. 3 jsou vidět odstraněné první dva lístky.				Po odstranění korunních lístků přijde řada na tyčinky. Zpravidla mají modrou nebo žlutavou barvu. Pokud na nich vidíme drobné bělavé částečky pylu, musíme najít jiný květ, protože už pravděpodobně došlo při manipulaci s květem k jejich uvolnění a kontaktu s bliznou. Tyčinky odstraňujeme stejně jako v předchozím případě. Důležité je nepoškodit pestík, jehož čnělky vybíhá přesně uprostřed mezi tyčinkami. Pokud bychom čnělku zalomili, pyl se nemá jak z blizny dostat do semeníku a květ po pár dnech uschne a odpadne.
	Obrázek č. 2: Květ před otevřením.				Obrázek č. 3: Odstraněné korunní lístky.
	Obrázek č. 4: Proces odstranění tyčinek.				Obrázek č. 5: Květ zcela zbavený korunních lístků a tyčinek.
	Nyní je čas na opylení. My osobně používáme metodu sklepání pylu na mělkou misku. Bliznu pak jednoduše v pylu obalíme. Další možnost je použití štětečku, případně vatové tyčinky - štětečkem nejdřív otřeme otevřený květ a následně pyl naneseme na bliznu. Je však potřeba si uvědomit, že mezi štětinkami zůstanou miliony pylových zrn a na každé křížení musíme použít jiný štěteček, případně jej musíme desinfikovat. Další možností je otevřený květ prostě utrhnout a tyčinky o bliznu otřít přímo. Svým způsobem se jedná o nejjednodušší a nejlepší metodu, ale nám je každého květu prostě líto a rádi si věci zbytečně komplikujeme				Znovu opakujeme, že nehledě na zvolenou metodu je důležité nepoškodit bliznu. Pokud se nám "povede" zalomit bliznu, jak je tomu na obrázku č. 9, musíme začít znovu. A věřte, že i nám se to kolikrát stane. Důležité je mít trpělivost a nevzdat se při prvním neúspěchu. Po úspěšném opylení musíme květ izolovat. K tomu je vhodné použít plastový ZIP sáček (viz Obr. č. 8) nebo čajový pytlík. Samotná izolace by měla probíhat alespoň 24 hodin. Funguje to jednoduše. Pyl přenesený na bliznu začne prorůstat láčkou a pokud by se po 24 hodinách na bliznu po jejím odkryté dostal jakýkoli jiný pyl, nestihne dorůst čtyřiadvacetihodinový náskok.
	Obrázek č. 6: Sklepávání pylu do misky.				Obrázek č. 7: Nanášení pylu na bliznu.
	Obrázek č. 8: Úspěšně opylený květ izolovaný pomocí ZIP sáčku.				Obrázek č. 9: Zalomená čnělka.
	ZIP sáček je vhodný označit odrůdou, jejíž pyl jsme na křížení použili. Lze popsat samotný sáček, například pomocí CD/DVD markeru, nebo vložit lísteček s popisem. Na lísteček však vždy zapisujeme odrůdu tužkou. Pokud by se dovnitř dostala voda, ať už během zálivky nebo řpi dešti, propiska či fixa se rozmočí a nepůjde přečíst. Po nejméně 24 hodinách můžeme sáček sundat a květ označit například visačkou na šňůrce okolo stopky. Samozřejmě je možné počkat se sundáváním sáčku až do chvíle, kdy semeník začne růst a evidentně formovat květ. Je zde ale riziko, že za těch několik dní se květ v sáčku zapaří a uhnije nebo se uvaří v důsledku silného slunečního svitu. Velmi důležité je pak sáček při uzavírání nezmáčknout příliš, abychom nezaškrtili a nepoškodili stopku. Samotný proces je také vhodně provést co nejrychleji, aby nedošlo ke kontaminaci jak obnažené blizny, tak sklepnutého pylu. Ani jeden proces totiž není zcela bezpečný. Pokud nejprve obnažíme bliznu a následně začneme sklepávat pyl, riskujeme, že vítr nebo hmyz mezitím na bliznu přemístí pyl jiné odrůdy. Naopak pokud nejprve sklepneme pyl, je zde možnost, že během modifikace druhého květu se mezi něj dostane jiný. Tomu lze předejít zakrytím misky anebo, pochopitelně, zvolení metody odtrhnutí celého květu. A to je vše. Křížení je opravdu jednoduchá věc, která závisí pouze na vhodném načasování (v létě při přítomnosti desítek nebo stovek květů na rostlině žádný problém), zručnosti a trpělivosti. Pochopitelně se i v případě bezchybného postupu může stát, že květ později upadne. Na vině může být více faktorů. Může se jednat o nevědomé drobné poškození, uvaření nebo zapaření květu v ZIP sáčku či cokoli jiného. Důležité je také vědět, že květy často padají v případě mezidruhového křížení. Pokud křížíme odrůdy jednoho druhu, např. C. annuum 'Jalapeno Azabache' x C. annuum 'Large Red Cherry', nemělo by dojít k jakýmkoli komplikacím. Nicméně v případě např. C. baccatum 'Aji Lemon Drop' x C. annuum 'Black Pearl' je vhodné nakřížit vícero květů. Rovnou tedy zmíníme, co mezi sebou lze křížit bez problémů, které druhy se snášejí hůře a které mezi sebou křížit nelze vůbec. Velmi snadno lze mezi sebou křížit druhy C. annuum, C. chinense a C. frutescens. Dobře se také snáší C. chinense a C. baccatum. Naopak květy často padají v případě křížení C. baccatum a C. annuum a často také při křížení C. baccatum a C. frutescens. Druh C. pubescens pak nelze křížit s žádným ze zbylých domestikovaných druhů. Mimo těchto 5 domestikovaných druhů pak existuje ještě celá řada divokých, přičemž vzájemné křížení mezi nimi je spíše nepravděpodobné (krom společných vývojových větví či příbuzných větví mezi sebou).